Ďáblovo stádo a Wabi Daněk

Když se začátkem léta začaly objevovat informace o novém projektu spřízněném s Wabi Daňkem, začali se jeho fanoušci těšit na novou desku, tak trochu zahalenou tajemstvím. Netradiční způsob natáčení, kdy se hudebním studiem stalo prostředí (vyklizená hospoda) lesního srubu daleko v Orlických horách s nezaměnitelnou zvukovou atmosférou. Údajně se nahrávalo jen na pár dobře rozmístěných mikrofonů, byli zde nežánroví netradiční muzikanti i zpěvačky, celá řada ruchových zvuků, prostě celý projekt tak trochu vybočoval ze zajetých kolejí běžného natáčení. Vše podporováno fotografiemi a výtvarnem, prostě týmem lidí zajišťujících celý projekt a promo k celému CD.

Osobně jsem čekal, jak vše dopadne a polovina září (24. září 2012), kdy nová deska vyšla, byla očekávána s velkou zvědavostí. Dnes je skoro dva měsíce po té, lze tedy hodnotit a analyzovat. Na úvod se dá říci, že deska Wabi a Ďáblovo stádo opravdu vybočuje v řadě věcí.

Předně Wabi. Deska není vlastně jeho deskou. Produkce se ujal David Landštof (1983) a Michal Pekárek a deska se má stát oslavou trampské písně. Navíc má její moderní provedení přiblížit tyto staré kusy mladší generaci. Wabi sám byl vybrán a osloven jako osobnost a interpret spojující trampskou píseň s moderním písničkářstvím. Na albu zazní  dvě z jeho písní a jedná se opravdu o věci, které se hrály již počátkem sedmdesátých let.

Deska je nová, nahraná velmi moderně a netradičně, ale písně na ní jsou staré. Údajně dvousetpoložkový seznam písní se nakonec zredukoval na oněch 13 nahrávek, které na albu najdete. Jedenáct z nich zpívá Wabi sám, sem tam podpořený vokálem, dvě písně si rozdělily – Radůza a Aneta Langerová.

Deska má své vlastní promo a webové stránky, kde se dočtete vše podstatné. Ďablovým stádem není jen titulní píseň, ale i sestava muzikantů, která se na nahrávání podílela a se kterou se plánuje jarní turné v roce 2013. Takže vlastně deska, kde Wabi zpívá – nezpívá, asi moc nehraje a kde najdete písně různých autorů.  Bratři Ryvolové (Samota, Mrtvej vlak, Hejno vran), Kapitán Kid (kdo mi oči zatlačí ), staré písně samotného Wabiho (Hudsonský šífy a Dawson, který Wabi mimo jiné nikde jinde nenahrál).

Druhou polovinu alba tvoří americká klasika, kterou v 70. létech přezpívali Greenhorni, a tyto písně léta známe, neb se hrají při každém potlachu ( Jim Bridger, Laredo, Casey Jones, A slunce pálí jen), vše doplněno starou trampírnou Až ztichnou bílé skály, či písní Tvůj bílý šátek a pak je zde samotná píseň Ghost Riders In The Sky, kterou známe u nás pod názvy Nebeští jezdci či Ďáblovo stádo.

Je to tedy deska Wabiho Daňka? Je i není, proto na jeho stránkách najdete jen krátký odkaz na samotné webové stránky projektu.

Ale nyní již k samotnému provedení. Má své příznivce i odpůrce, každopádně ale deska zaujala, ať již v pozitivním či negativním směru a čas ukáže, který směr byl tím správným.

Již z historie víme, že se Wabi Daněk nikdy podobným experimentům nebránil. Vzpomeňme jen na jeho první a asi nejlepší desku Rosa na kolejích. Do té doby jsme Wabiho znali jako písničkáře, který vystupoval sám, jen se svou kytarou (pomine-li doby počátků, kdy Wabi hrál s Plížáky a pak s Rosou).

Všichni na LP čekali Wabiho podmanivý zpěv a kytaru a z desky se na ně doslova vylila smršť hudebních nápadů a nástrojů, v té době pro trampskou píseň zcela nepřijatelné (bicí, elektrické kytary, klávesy). A přesto čas ukázal správnost tohoto kroku. Písně a sound patří k tomu nejlepšímu, co Wabi kdy nahrál.

Či jeho předposlední desky – A život běží dál, Nechť svět, ať se točí dál – kde na známé, mnohdy až moc známé melodie Wabi zpívá texty Miroslava Skunka Jaroše. A přesto skvělá muzika v provedení spoluhráčů z Druhé trávy a Wabiho podmanivý hlas dal těm písním úplně jiný náboj. A najednou Vám i Montgomery rozkvete do nové podoby.

Letos Wabi oslavil 65 let (leden 2012). Jeho poslední autorská deska bylo vlastně Pískoviště (1995), Valašský drtivý styl (1999) je jen živou nahrávkou, kde Wabi hraje nověji své původní staré písně. Wabi sice říká, že má ještě pár písní v šuplíku či hlavě, ale moc asi již čekat nelze. A bude-li ještě nějaká autorská deska, kdo ví, čas se zastavit nedá. Proto je i deska Wabi a Ďáblovo stádo něčím novým, pro Wabiho určitě nový impulz k hraní a vystupování.

Desku jsem si poslechl mnohokrát a snažím se přijít na chuť novému podání. U mnohým písní se mne to daří, u jiných méně. Ale jen čas ukáže, zdali se deska stane žádanou a uznávanou vzpomínkou, kde hraje Wabi jako interpret hlavní roli.

Na novou desku a na Wabiho zareagoval i uznávaný hudební recenzent Milan Tesař a v těchto dnech byl odvysílán hodinový pořad o Wabim a jeho písních, stejně tak pořadem znějí písně z nového CD.

Tak ať se Wabi a Ďáblovo stádo líbí!

Časem se na tuto desku objevila i recenze jiného známého hudebního recenzenta – Miloše Kellera. Ve svém příspěvku se zabývá a desce vytýká především důvod jejího vzniku. Jak mnohdy s Milošem nesouhlasím, zde se musím souhlasně přidat. Již z výše uvedených řádků plyne, že spíše patřím k oněm puristům, o kterých pan Keller píše, a jen snaha nedržet se pravidel za každou cenu mne nutí o nabídnutém přemýšlet a hned nezavrhovat. Ale s myšlenkou v závěru recenze plně souhlasím. Nejspíš si nabídnuté písně opravdu pustím v původních verzích, než v oněch předkládaných.

Své si k CD řekla i Pavlína Jíšová v pořadu Folková Jíška. Dozvíte se opět řadu informací, odezní další nahrávky, dočkáte se i srovnání jedné staré Kordovky. Nahrávka z roku 1929 versus 2012 je nejen o možnostech, ale i o nás, o tom, jak se hudba vnímala a poslouchala.

Opět zajímavý pořad k trochu kontroverznímu CD.