Loděnice v Děhylově u Ostravy – 17.08.2012

Možná Vám prostředí Loděnice v Děhylově u Ostravy nic neříká, kdo se ale v žánru pohybujete déle, určitě si vzpomenete na skvělý dvoudenní festival s názem „Za vodou“, který se konal řadu let a který bohužel taktéž před několika lety skončil jako důsledek krize a nedostatku peněz. Proběhlo jen sedm ročníků, ten poslední v roce 2009.

Stránky ale stále fungují a když se podíváte, kdo všechno na festivalu za těch sedm ročníků hrál, tak to bylo opravdu něco!

Vždy v polovině června se v Loděnici rozeznívaly nástroje a hrálo se a zpívalo jako o život. Přiznám se, že mám na Loděnici v Děhylově velmi milé vzpomínky. Byl jsem tu několikrát, nicméně v paměti mne zůstaly jen střípky akcí a vystupování.

Tím prvním střípkem, který utkvěl v paměti, bylo mé první seznámení se se scénami na festivalu. Zde jsem se poprvé setkal se zcela netradičním přístupem, kdy pořadatelé využili situace, která se nabízela, a tak jsem zde zažil tzv. divácký přesun ze scény na scénu.

Přirozené, dřevěné podium v centru Loděnice, bylo doplněno o další podium postavené na nedaleké louce a tak vždy docházelo k přesunu diváků z jednoho hlediště na druhé.

Bylo to a myslím si, že stále je, velmi zajímavé řešení nesoucí řadu pozitiv. Odpadlo zdlouhavé zvučení kapely a vyplňování hluchý míst moderátory, či pouze pauzami a nebo předforbínami.

Prostě se hrálo na jedné scéně a na druhé se zatím nazvučila druhá kapela a po dohrání se lidé zvedli, přesunuli se o cca 200 m jinam a hrálo se dál a tak celé odpoledne a večer několikrát. Vždy jsme se mile protáhli a odpadly i nešvary s tzv. „hluchým obsazováním míst“, kdy jsou lavičky s nejlepšími místy polepeny foliemi dlouho před vpuštěním prvního návštěvníka do areálu, aby se za celý den na nich nikdo neobjevil a nebo objevil na koncert jednoho či dvou vystupujících z nabídky 14 – 18 kapel. Prostě originální řešení dle možnosti areálu.

Tím druhým střípkem je, že jsem zde slyšel poprvé Věru Martinovou nejen zpívat ale i hrát na kytaru (jako solistku, ne v kapele) a uvědomil jsem si, že je nejen skvělá zpěvačka a autorka písní, ale i vynikající kytaristka (bodejď by ne, vždyť má na to patřičné hudební vzdělání).

Ale tím nejsilnějším zážitkem bylo setkání s Glenem Handsardem a Markétou Irglovou v dobách, kdy se o nich moc nikde nevědělo. Bylo to v roce 2005 a to setkání nebylo jen při jejich vystoupení na podiu.

Ze soboty na neděli probíhalo v areálu klasické jamování, kterého byl Glen účastníkem a poslouchat a pozorovat ho z tohoto úhlu pohledu bylo prostě něco, na co se nezapomíná. Glen a jeho „děravá“ Takaminka a pár lidiček kolem a atmosféra prvotřídní a já mezi nimi.

No areál je stále zde a ikdyž festival Za vodou zatím další historii nepíše, stále se zde hraje. A to již tento pátek.

V pátek 17. srpna 2012 zde vystoupí na dvojkoncertu domácí BG styl a Druhá tráva s Robertem Křesťanem.