Marien za pár let až na vrchol

Tu generaci muzikantů pamatuji od jejich prvopočátků. Mám doma všechny nahrávky (kazety, CD), zpěvníček Poupat podepsaný všemi aktéry. Dodnes si kladu otázku proč a marně hledám vysvětlení. Prostě mne texty (byť mnohými kritikami zatracovanými) a především vícehlasý zpěv a melodie učarovaly. A pak možná ta romantika, která mi z těch písní zní.

Všichni z Vás, co zažili východ slunce nad probouzejícím se lesem, skálou, loukou či řekou, nasávali kouř ohňů či si užívali krásy letního nočního nebe se spoustou hvězd nad hlavou při usínání asi ví, co mám na mysli. To u počítače, ve fitness centru či v mnohatisícovém davu prostě nemůžete zažít.

Snad se tomu blíží jen ono kolektivní sdílení myslí při sportovním přenosu na stadionu či před velkoplošnou obrazovkou, kdy všechny ty lidičky kolem spojuje společné přání společného cíle.

V přírodě koletivně sdílíte tu krásu kolem s každým stromem, stéblem, závanem větru. Ale doba se mění a nejspíš nová generace cítí to potěšení právě při dunění jednolitých rytmů a společném vnímání rytmického dunění.

Proto si nechme každý to svoje a respektujme se!

Jsem člověk, který vyrůstal na prosté lidové písni, kde se pravdivost textů ze života mísila s krásnými melodiemi moravské písně. Melodičnost a libozvučné písničky s možností si je kdykoliv a kdekoliv zanotovat vždy vyhrávaly nad mnohdy až dementní primitivností textů s jednolitým rytmickým podkladem, kde hluk a monotónost zahlušovaly vše ostatní. Nakonec si jděte poslechnout, co se v moravských sklípcích při víně zpívá.   Je to zase jen ta lidová písnička plná poetiky, krásna a moudra.

Nejsem staromilec a ve své diskotéce mám hudbu všech žánrů. Tu však s postupujícím věkem rozlišuji jen na dvě části. Na tu, která mne oslovila a stále oslovuje a dle mého vkusu tu dobrou a na tu, které mne neoslovila a již nejspíš ani neosloví – dle mne tu špatnou. Hranice mezi tou dobrou a špatnou jsou samozřejmě nastaveny různě, ale čas nakonec vždy kvalitu uchová.

Prostě s postupujícím věkem nemáte potřebu se odlišovat, tvrdit něco o čem si myslíte, že to není pravda, že je to super a hrát si na něco, co nejste jen proto, že je to IN.

Proto se nám, starší generaci, přece jen v přehrávačích usazuje vedle muziky na které jsme vyrůstali a stále žijeme i kousky starých mistrů, protože dodnes přežilo jen to nejlepší. A nemáme již moc času se zabývat balastem a výstřednostmi.

Marien a především styl Víti Troníčka mne sedí. A jak se ukazuje, nejsem zdaleka sám. Poupata začínala jako dětská kapela. Dodnes vidím ten zmatek v očích, když drželi prvně placku s nápisem Smolaři na Mohelnickém Dostavníku a nevěděli, že se před nimi právě otvírá první brána úspěchu.

A pak jen hráli a získávali si srdce nejen těch starších, ale i svých vrstevníků. Závěr století je zastihl již na vrchlu popularity a dodnes pamatuji ty houfy lidí, kteří se chodili po vystoupení ptát, jak že se jmenuje ona píseň, kde se zpívá o té černé a bílé, jak si kupovali po vystoupeních CD Mezi černou a bílou a opravdu se ujišťovali, že tam Zrcadla jsou. Písně jim učarovaly, ale i zpěv Radka Nováka, Ajky Troníčkové či Víťův.

V roce 2003 se však nad Poupaty přehnala bouře, která vedla ke známému dělení kapely na dvě části. Rozdělil se tak potenciál výrazných individualit, aby šel každý svou cestou. Skupina Marien postupně "povstala z popela" a dnes je opět navrcholu, ještě krásnější. Je to především tou skutečností, že ve svém středu ponechala autora písní, muzikanta, který svou tvůrčí i muzikantskou osobnost opět prosadil až na vrchol a to Víta Troníčka.

Pouta si prodělala složitější cestu. V první části se zdálo, že rychle vyletí vzhůru, ale po třech letech se kapela postupně přerodila až do dnešní podoby a to personálně značně odlišné jejího vzniku. Pouta jsou dnes taktéž velmi kvalitní sestava se zpěvákem denverovského typu Radkem Novákem. Ale autorství a charakter písní Poupat chybí, prostě to je jen Víťův styl.

Marieni po demu vydali CD - Krajina v tobě a nyní i CD - V půli cesty. Recenze opět poukazuje na to, že CD je ještě stále v půli cesty k vrcholu, ale recenzenti popularitu a žádanost kapely nedělejí. To je jen v moci fanoušků a posluchačů. A ti se postupně shodují, že Marien je dneska kapela, která se svým věhlasem a oblíbeností řadí ke špičkám žánru v republice. Jejich druhé CD má silnou distribuci, je kvalitně udělané a má našlápnuto na nějakou tu cenu.

A Marieni? Ti se drží svého – 50 koncertů ročně a dost. Máme svá občanská povolání, hudba je jen radostí. Zájem je již nyní větší, než jsme schopni uspokojit. A proto si vybírají kde zahrají a stávájí se tak trochu nedostatkovým zbožím. Z pohledu marketéra velmi dobrá kombinace pro prodej koncertů a desek a to i v dnešní neveselé době.

A na závěr, zkuste si zadát do vyhledávače Marien a najdete desítky odkazů, klipů, fotek a videí. Prostě Marieni se líbí, jsou točeni a umísťováni na web a to čím dál více. A nebo si poslechtěte, co se zpívá dnes u ohýnků - Nejde to spát, Pěčínská, Memento mori, Ulice, Zrcadla, Nechce se mi domů, Toulavý boty, Malému Princi, Christiana, Modlitba, Návrat, Není sám no a Pardubáci samozřejmě Kluka z Pardubic. (Toulavý boty, Modlitba, Návrat - tady na to samozřejmě Víťa nebyl sám, a Modlitba je celá převzatá - jedna z mála a jsou za ní Moraváci jak textově, tak hudebně).

A mne osobně to hřeje u srdíčka. Když jsem Poupata slyšel v jejich počátcích a poslouchal první písničky, říkal jsem sám sobě, to bude za pár let další skvělá kapela. Rozchod trochu rozvířil vody, ale kvalita dozrála a o to více vystoupila na povrch.

Sám hraji asi kolem patnácti jejich písní (Poupata, Marien, Pouta) a vždycky s nimi řadu lidí zaskočím. To, když se mne ptají, proč ty věci neznají, kde jsem k nim přišel, neb se prostě zalíbily na první poslech. A to je pro písničku to nejvyšší vyznamenání, líbí se a umí dát radost! 

A že se mnohým recenzentům zdá či nezdá to či ono, na to jim z vysoka pohlíží s nadhledem, neb rezenzent dávno nebude, ale hezká melodie a text se uchová tak dlouho, dokud bude hudba součástí našeho života.

Tak ať se Vám daří, přátelé!

Zrcadla a něco z dílny hudební konkurence v podání Marienů - Návrat