Všem králům

O prvním CD skupiny Věneband a samotné kapele jsem v uplynulých měsících přinesl hned několik příspěvků. Ten představující kapelu a CD najdete zde.

CD samozřejmě neuniklo pozornosti hudebních recenzentů a tak s typickým určitým časovým zpožděním se objevují i hudební recenze. Ta od Miloše Kellera si vedle samotného rozboru CD klade i širší otázku. Komu jsou podobné projekty určeny?

CD hodnotí pan Keller vcelku pozitivně, což od přísného recenzenta s ohledem na první CD skupiny je velmi povzbuzující a vlastně dokladuje, že se CD povedlo. Na druhé straně stojí otázka, komu je vlastně CD určeno a co má sdělovat.

Muzikantům, kritikům, milovníkům krásné muziky? Na jediné, co umí pan Keller odpovědět přímo je to, že určitě nenajde své oblíbence mezi prostými posluchači, kteří hledají v muzice i možnost ji uchopit, zapamatovat si melodii text a popř. si ji zahrát pro vlasní potěchu.

A zde se dostáváme do určitého rozporu. Udělá-li muzikant účelovou věc, dodrží pravidla showbussinesu či minimálně pravidla, která dají prostor pro vysílání v komerčních rádiích, jsou věci nazývané plytkými, účelovými. Pokud se vydá ze svého přesvědčení, zpravidla se nedočká zájmu široké veřejnosti. A najít tu správnou hranici mezi jedním a druhým, to je právě ten mix, který se vždy nějak jedné či druhé straně zpronevěří, ale přitom ještě zůstane svůj a zároveň posluchačsky přijatelný.

A  na tuto hranici CD ještě „nedosáhlo“, ikdyž otázkou zní, mělo-li dosáhnout. Prostě Věneband natočil dle svého přesvědčení to nejlepší, a na prodejnost či poslechovost zas až tak nemyslel. CD má být stopa, která zůstane generacím příštím. A možná hned, možná později čas ukáže, jak se celá věc podařila.

Když AG Flek natočil své první nahrávky, u řady posluchačů se tyto skladby zdály být harmonicky i zpěvově složité – ba i dnes, kdy širokou veřejnost brázdí celá řada skutečně šikovných muzikantů amatérů se se skladbami AG Fleku na klasický sejšnech moc nepotkáte, a přesto jsou to věci, které zůstanou navždy v poličkách posluchačů na předních místech.

Ale každé srovnání kulhá a AG Flek byli ve své době a nakonec jsou i dnes nadčasovým fenoménem se kterým se moc srovnávat nevyplatí.

Zajímavý je závěr recenze pana Kellare – cituji  . . . „ Suma sumárum – albu v podstatě nelze nic vytknout, ale vlastně nevím, na koho se obrací a komu co sděluje. Krásná dokonalá věc.“

Pokud byste si recenzi chtěli přečíst celou, hledejte zde.